Kapitola osmdesátá první

•SEBASTIAN•

Byl jsem zpátky ve své pracovně, hlavou mi vířily myšlenky, když jsem seděl ve svém otočném křesle. Říct, že jsem byl nesvůj, by bylo slabé slovo. Žaludek se mi svíral obavami a vytvořil se v něm uzel úzkosti. Nemohl jsem se přimět jít do ložnice spát. Mysl mi pádila strachem a já nechtěl nic víc než najít toho, kdo poslal tu zprávu.

Část mého já chtěla věřit,