Kapitola devadesátá šestá

•VIVIENNE•

Ranní slunce vykukující skrze závěsy vrhalo do místnosti jemnou záři. Pomalu jsem zamrkala a nechala na sebe působit klid toho okamžiku. Sebastianova paže mě ochranitelsky objímala kolem pasu a jeho pravidelný dech vedle mě tvořil konejšivý rytmus. Tato pokojná rána se v nepokoji našich životů stala vzácným pokladem.

Opatrně jsem vyklouzla z postele, na chvíli