Sto sedm

•VIVIENNE•

Měkké ranní světlo pronikalo skrz závěsy, když jsem se probrala ze spánku, a události předchozí noci na mě těžce doléhaly. Pohlédla jsem na Sebastiana, který už byl vzhůru a zabrán do telefonního hovoru. Jeho odhodlaný výraz mě uklidňoval a připomínal mi, že v tom jedeme spolu.

Vklouzla jsem z postele a tiše zamířila do kuchyně. Potřebovala jsem zaměstnat ruce, abych zklidnila