Kapitola sto dvacet

•XAVIER•

Ranní slunce pronikalo skrz závěsy a vrhalo do pokoje měkkou záři. Dnešek byl ten den. Můj svatební den. To zjištění mě zasáhlo jako přívalová vlna a přineslo s sebou směsici vzrušení i nervozity. Zhluboka jsem se nadechl a snažil se uklidnit své zrychlené srdce.

Jak jsem tak stál před zrcadlem a upravoval si kravatu snad už posté, nemohl jsem se ubránit úvahám nad ces