Pohled Sylvie

„Rozhodně to pouto cítí a chce s tebou být taky,“ zasmála se, když jsme se blížily k autu, kterého jsem si všimla až teď, jak parkuje před domem.

„Cože?“ zeptala jsem se. Nevěnovala jsem moc pozornost tomu, co říkala. Moje mysl byla u toho pohledného muže, kterého jsem tam nechala. Co to bylo za výraz v jeho tváři? Žárlivost to být nemohla, určitě jsem viděla špatně.

„Říkala