Pohled Sylvie

„Budu tvou Lunou a přijmu zodpovědnost za naši záchranu,“ vyhrkla jsem zčistajasna a jeho hruď zavibrovala spokojeným mručením. „Slibuju, že pro tebe budu lepším mužem, zlato. Pro nás,“ zašeptal a políbil mě na čelo.

Najednou jsem od něj odskočila, jak mi něco došlo. Díval se na mě ohromeně a zmateně: „Co se děje? Řekl jsem něco špatně?“ zeptal se upřímně a mně bylo skoro do sm