Pohled Sylvie

Poté nastalo ticho. Byli mrtví. Byli zavražděni. Ty věty mi v hlavě zněly stále dokola. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Jistě, byli důvodem, proč jsem prožila osm let života v bolesti a agónii, ale smrt jsem jim nepřála. Zpráva o jejich skonu mi nepřinesla ono zadostiučinění, které jsem očekávala.

„Zlato, Sylvie, podívej se na mě, prosím,“ řekl Valerion a jemně se mnou zatřásl. Za