Válka. Válčím sama se sebou. Zatímco on, můj druh, mi den za dnem drásá srdce svou náklonností k Vivii, nedokážu k němu v sobě najít nenávist, ale spíše jen semínko naděje, které každým dnem rozkvétá jako květina. Když její konečky prstů kloužou po jeho hrudi, střílí mi šíp přímo skrz žebra. Když se její rty setkají s boltcem jeho ucha, aby mu šeptaly sladká slůvka, rve mi kůži z kostí, a když se