Trhnu sebou, když to mým tělem hodí na zadním sedadle auta v reakci na hrbolatou cestu. Míříme ke smečce Valerii a je to celkem divoká jízda. Oblázkové cesty jsou úzké a nerovné, což z jízdy dělá pěkný bolehlav.

Varek si povzdychne, zatímco se snaží soustředit na dokumenty, protože ho každý náraz rozptyluje. S každým dalším drncáním cítím náhlou potřebu zvracet.

"Jak dlouho to ještě potrvá?" zeptá