Podívám se dolů na hodinky a oči se mi rozšíří. Mám zpoždění! Mám hrozné zpoždění! Rozběhnu se k domu, tělo napumpované adrenalinem. Neměla jsem se tak nechat pohltit aktivitami. S pohledem upřeným na hodinky zarývám chodidla do hlíny silněji, aby mě pevně postrčila vpřed.

Srdce mi buší, ale mysl je klidná, dorazím k dřevěnému domu během několika minut. Dveře jsou dokořán a Emery houpá naříkajícíh