„Zia Lyra!“ Bianca se rychlými kroky řítí k hlavní bráně, na tváři široký, zářivý úsměv, z hloubi bříška se jí dere probublávající smích, jak si mě prohlíží.

„Bia.“ Uchechtnu se a pokleknu na zem, náruč široce rozevřenou, aby se do ní mohla schoulit. Její měkké tělíčko narazí do mého a zaboří se mi do hrudi, nasávajíc mou vůni.

„Chyběla jsi mi.“ Zašeptá a já ji láskyplně poplácám po zádech, cítím