~ELLY~

„Hmm, jak dlouho už jsi vzhůru?“ zeptala jsem se, oči stále zavřené.

Věděla jsem, že Alaric nespí. Jeho prsty vykreslovaly na mém rameni neurčité tvary. Udělala jsem si z jeho paže vlastní polštář, nohy jsme měli pod prostěradlem propletené.

„Chvíli.“ Hlas měl zastřený spánkem.

Bylo ráno. I přes zavřená víčka mě pálilo na nahých zádech sluneční světlo, které pronikalo mezerami v závěsech u