KAPITOLA SEDMÁ – VENKU A V POHYBU

POHLED CLARY

Po čele mi stekl pot, jak jsem přemýšlela, co říct. Věděla jsem, že musím být opatrná, protože jedno špatné slovo by mohlo zničit plány, které pro nás Dominic připravil.

„No, ano, už jsme se potkali. Bývali jsme si docela blízcí. Vlastně mě s ním seznámila moje kamarádka Beatrix,“ vysvětlila jsem opatrně a snažila se, aby to znělo banálně.

Dominic po mně střelil pohledem. „To je všechno?“

„Ano. Pohádali jsme se a na pár týdnů ztratili kontakt, ale teď jsme tady. Byla jsem tak překvapená, když řekl, že je tvůj bratranec.“

„Jo, je to parchant,“ povzdechl si. „Vždycky se snaží vypadat před mým otcem v dobrém světle, ale v hloubi duše je zlý. Ukradl peníze určené firmě a nějak se mu podařilo hodit vinu na sekretářku.“

„To je hrozné!“ vydechla jsem.

„Jo. Ta žena skončila ve vězení. Každopádně se od něj drž dál. Přináší jen potíže.“

„Určitě. Zítra jdu s kamarádkou za babičkou. Taky ji pak pozvu sem, protože se nemůžu moc pohybovat venku.“

„To je v pořádku. Pošlu s tebou jednoho ze svých řidičů a bodyguardy. Raději ať tvé kamarádky chodí navštěvovat tebe sem, než abys chodila ven. Mimochodem, v pondělí nastupuješ do práce. Už jsi měla volna dost,“ řekl Dominic.

„Jo, stejně už se začínám nudit.“

Dominic přikývl a odešel z pokoje. Zhluboka jsem si vydechla. Potřebovala jsem si potvrdit, jestli jsem těhotná, tajným testem v nemocnici. Nejlepší čas byl zítra, až uvidím babičku.

Druhý den jsem vstala včas a připravila se na odjezd do nemocnice. Lyra se tam se mnou měla sejít, tak jsem naskočila do jednoho z Dominicových Rolls Royceů a řidič vyrazil k nemocnici.

Lyra čekala před nemocnicí a nadšeně vypískla, když jsem vystoupila z auta.

„Je to moje holka?“ řekla a přišla mě obejmout. V jejím objetí jsem úplně roztála; to objetí jsem po těch stresujících dnech strašně potřebovala.

„Vypadáš fakt dobře, paní Blackwoodová,“ dobírala si mě.

„Ale přestaň! Ještě nejsme manželé,“ zasmála jsem se.

„Ale brzy budete. Každopádně, pojďme za tvou babičkou,“ řekla, já přikývla a následovala ji do pokoje.

Babička ležela na posteli, bledá, jako by v ní nebyla kapka krve. Vypadala slabá a unavená.

„Babi,“ řekla jsem a vzala ji za ruku, přičemž jsem bojovala s potoky slz.

„Drahoušku! Ó, moje holčičko! Jak se máš?“ zeptala se a z očí jí tekly slzy.

„Mám se dobře. Udělám všechno pro to, aby tě operoval ten nejlepší chirurg.“

„Prosím tě, drahoušku, nevyhazuj za mě peníze. Použij je pro svou budoucnost. Stejně už je čas, abych se šla podívat za tvými rodiči.“

„Tohle už prosím nikdy neříkej. Nemůžeš mě tu nechat samotnou. O výdaje se nestarej, hradí to pojištění,“ zalhala jsem.

„Opravdu?“ Babičce se rozzářily oči.

„Ano. O peníze se nemusíš bát a jen se soustřeď na své zotavení. Termín operace už je naplánovaný, brzy ti řeknou podrobnosti,“ řekla jsem a ona přikývla.

Byla jsem ráda, že se neptala na ten skandál, protože jak bych jí asi vysvětlila, že si beru muže, se kterým jsem se seznámila díky úletu na jednu noc?

„Jak jde obchod——“

„Jde to dobře,“ přerušila jsem ji. „O to se nestarej.“

Strávila jsem s babičkou nějaký čas, než jsme s Lyrou konečně odešly z pokoje. Potřebovala jsem si nechat udělat těhotenský test, ale nechtěla jsem, aby o tom Lyra věděla.

„Hm… Musím mluvit s doktorem o babiččině operaci. Můžeš mi dát minutku?“

„Jasně,“ řekla Lyra a počkala v hale.

Rychle jsem běžela na těhotenský test a bylo mi řečeno, abych si pro výsledek přišla za pár dní.

Jakmile jsme byly hotové, vrátily jsme se do sídla. Lyra žasla nad tím krásným bílým domem s vysokými stropy a přirozeným světlem.

„Tenhle dům vypadá jako ze sna. Je to jako hrad a hodí se pro princeznu, jako jsi ty,“ Lyřiny oči těkaly kolem, když se posadila do křesla v obývacím pokoji.

„Vlastně je na mě moc velký a cítím se v něm strašně osamělá,“ povzdychla jsem si.

„Zvykneš si. Mluvila jsi s Beatrix a Maisie?“

„Jo, psaly mi.“

Jedna ze služebných k nim přistoupila.

„Jsem vám k službám. Co si přejete k pití?“ zeptala se a dívala se z Lyry na mě.

„Ledová káva bude fajn.“

„Dám si ji taky, ale chci ji horkou a se spoustou mléka,“ řekla jsem a služebná se jen divně usmála a odešla.

„Zdá se to jen mně, nebo je ta služebná nějaká divná?“ pošeptala mi Lyra.

„Mně taky. Myslela jsem, že si to jen namlouvám. Hází po mně divné pohledy a cítím se u ní nepříjemně,“ otřásla jsem se.

„Je ale mladá a taky hezká. Vypadá, že by měla být spíš na vysoké. Možná tě nemá ráda.“

„Je to možné. Myslím, že spala s Dominicem. Ten způsob, jakým na nás kouká, když spolu mluvíme – vidím jí v očích žárlivost. Ale možná se pletu.“

„To je rozhodně zajímavé. Odteď myslím, že tvůj život bude plný dramat.“

Služebná vešla a začala podávat nápoje. Právě když se chystala obsloužit mě, jako by uklouzla a horká káva se na mě vylila.

„Au!“ vykřikla jsem a vyskočila na nohy.

„Ach bože! Moc se omlouvám! Moc se omlouvám!“ několikrát se uklonila a vypadala tak nešťastně, že jsem skoro uvěřila, že to neudělala schválně.

Káva mi polila prsty a ty okamžitě zrudly.

„Co to s tebou je?“ křikla na ni Lyra a prohlížela mi prsty.

„Nechtěla jsem. Prosím,“ prosila.

„Prostě jdi,“ rozhodla jsem se to nechat být a ona utekla.

„Vím, že ta holka to udělala schválně!“ řekla Lyra.

Myslela jsem si to samé, ale rozhodla jsem se nic neříkat. Vtom mi zazvonil telefon a já ho vytáhla z tašky. Volal Cillian.