KAPITOLA DEVÁTÁ – PROVOKACE

Prudce jsem zamrkala. Slyšela jsem správně? Teď už vím, že Cillian je naprostý šílenec.

„Ty mě chceš poté, co ses se mnou rozešel? Chceš mě, když jsem zasnoubená?“

„Zase ty zásnuby! Jsou falešné, můžeš z toho kdykoli vycouvat. Já jsem ten, koho skutečně miluješ, a ty to víš. Co ti nabízí on? Peníze? Postavení? Co je to?“

„Nemáš právo mi takovou otázku klást. Teď jsi pro mě cizí člověk. Myslela jsem, že mi chceš říct něco rozumného, ale jelikož ne, tak já už půjdu,“ řekla jsem a chystala se k odchodu, ale chytil mě za paži.

„Neodcházej ode mě, Claro.“

„Dívej se!“ vyškubla jsem mu ruku a vykročila k silnici. Byla jsem tak hloupá. Proč jsem riskovala a šla za ním?

Došla jsem ke krajnici a snažila se chytit taxi, ale žádné jsem neviděla, tak jsem se rozhodla objednat si odvoz přes aplikaci.

„Nech mě tě hodit domů. Je nebezpečné, aby tu žena byla v tuhle dobu sama,“ nabídl se.

„Ty jsi nebezpečnější!“ vyštěkla jsem na něj a úspěšně si objednala auto. Bylo jen pár minut odtud.

„Nikdy jsem tě neznal takhle bojovnou. Vidím, že ses změnila, ale líbí se mi to.“

Vrhla jsem na něj zatrpklý pohled a rozhodla se mu neodpovídat.

„Slibuju, nejsem tak špatný. Zapomeň na lži, které ti Dominic nasadil do hlavy. Nemyslíš si, že je něco v nepořádku, když se otec rozhodne obejít vlastního syna a udělat generálním ředitelem své firmy synovce? Dominic není tak nevinný, jak se dělá. Víš vůbec, koho si bereš?“

Na vteřinu jsem se nad tím zamyslela a měl pravdu. Co když je v Dominicovi víc, než vím?

Ne! Ne! Cillian se mi snaží poplést hlavu a já mu to nedovolím. To jediné, co s Dominicem chci, je smluvní manželství, které za rok nebo dva skončí. Jakékoli problémy má v rodině, po tom mi nic není, dokud bude zaplacená operace mé babičky a její obchod bude zrenovován.

Naštěstí můj odvoz dorazil právě včas.

„Odteď se ode mě drž dál. Obchodník s forexem, no to mě podrž,“ řekla jsem a nastoupila do taxíku.

Dorazila jsem do sídla a uviděla Dominica, jak sedí v obývacím pokoji a čeká na mě.

„Odkud jdeš?“ zeptal se a upřeně se mi zadíval do duše. Jeho hlas byl přísný a tvrdý. Byla jsem tak překvapená, že tam sedí a čeká na mě, až mě to vyvedlo z míry.

„No... já... byla jsem navštívit kamarádku.“

„A proč jsi nevyužila řidiče?“ zeptal se.

„Je pozdě. Nechtěla jsem ho obtěžovat,“ zalhala jsem.

„Je na mé výplatní listině. Můžeš ho obtěžovat, jak se ti zlíbí.“

„Hej, klid. Proč se tváříš tak děsivě? Nejsem na tuhle věc s řidičem zvyklá, takže bych ocenila, kdyby ses nechoval jako můj táta.“

„Tvůj táta?“ Dominic se ušklíbl a vstal. Přešel ke mně a podíval se mi do očí. Byli jsme tak blízko, že jsme na tvářích cítili žár dechu toho druhého.

Těžce jsem polkla, když jsem si zblízka prohlížela jeho pohledné rysy. Měl ty nejkrásnější hnědé oči s hustým obočím a zlatohnědé vlasy. Vypadal dobře – až příliš dobře. Ale procházela jsem si tolika věcmi, že jsem si toho ani nevšímala.

Když teď stál tak blízko mě, připomnělo mi to, jak je úchvatný.

„Ehm... Můžeš mi nechat trochu osobního prostoru?“ zašeptala jsem a ze všech sil se snažila nedat najevo, že na mě jeho aura působí.

„Neposerej to. To je hrozba,“ řekl mi a vrátil se na své místo.

Ušklíbla jsem se. „Víš, že umíš být někdy vážně děsivý.“

„Mluvil jsem se svatební koordinátorkou. Svatba bude v malém sálu jen za účasti blízkých přátel. Barvy nebo balonky a ty ostatní blbosti, co holky milují, si vybereš ty,“ řekl a změnil téma.

„Myslíš, že mě zajímá, jak bude svatba vypadat? Chci to mít prostě za sebou. Jediné, co mám v hlavě, je moje babička,“ řekla jsem.

„No, pořád o té svatbě musíme něco zveřejnit, takže to musí vypadat dostatečně dobře. Každopádně se připrav, večer jdeme na večírek.“

„Cože! Ale o tom jsi předtím nic neříkal.“

„Neboj se, je to komorní rodinné setkání. Moje teta pořádá oslavu výročí svatby, takže se nemusíš moc snažit. Jen si vezmi nějaké hezké šaty.“

„Nemám žádné hezké šaty,“ pokrčila jsem rameny.

„Byl jsem dost chytrý na to, abych nechal asistentku pár šatů koupit. Pak půjdeš na oficiální nákupy se stylistou. Nemůžu dopustit, abys venku vypadala nevkusně.“

„Já? Nevkusně? Já nikdy nevypadám nevkusně. Ve skutečnosti jsem byla na střední nejmódnější holka ze třídy. A taky nejkrásnější. Bývala jsem cool,“ řekla jsem hrdě.

Viděla jsem, že se Dominic málem rozesmál, a zamračila jsem se.

„Jistě, když to říkáš. Připrav se, odjíždíme za dvě hodiny. Můžeš říct Biance, ať ti ukáže oblečení, co ti koupila moje asistentka. Je to vizážistka, tak ti na obličeji vykouzlí něco jednoduchého, abys vypadala k světu,“ řekl a odešel nahoru.

Kroutila jsem hlavou, když jsem ho sledovala odcházet. Chce tím snad říct, že bez make-upu nevypadám k světu? Dominic je velmi neurvalý muž.

Šla jsem do svého pokoje a stiskla zvonek u postele. Obvykle sloužil k přivolání služebných.

Brzy se dveře otevřely a vešla starší dáma. Jmenuje se Nona a zatím se zdá milá.

„Co pro vás mohu udělat, drahá?“

„Prosím, potřebuji Biancu. Má mi přinést oblečení a pomoct s make-upem.“

„Dobře. Hned tu bude,“ usmála se na mě Nona a odešla z pokoje.

Z toho, co jsem slyšela, pracovala pro Dominicova otce šestnáct let a byla nejdéle sloužícím zaměstnancem v domě. Domi ji zbožňuje a bere ji jako svou druhou matku. Chápala jsem proč, ta žena byla rozkošná.

Brzy se ozvalo zaklepání na dveře a vešla Bianca s několika věcmi v rukou.

„Tohle je oblečení, které pro vás nakoupila asistentka,“ řekla a podala mi papírovou tašku, kterou držela, a okamžitě přešla k toaletnímu stolku, aby si připravila věci na líčení.

Celkem tam byly troje šaty. Nejvíc se mi líbily ty černé, jen proto, že byly jednoduché a elegantní. Ostatní dvoje mi připadaly až moc extravagantní.

Rychle jsem si je vyzkoušela a líbilo se mi, jak vypadají.

„Co myslíš?“ otočila jsem se na Biancu, která zrovna kontrolovala make-up. „Je to hezké, že? Mně se vážně líbí.“

„Ano, sedí vám dobře. Ale myslím, že v pase potřebují trochu upravit, vypadají moc volně. Pomůžu vám to spravit,“ nabídla se a já přikývla.

Zčistajasna jsem ji uviděla padat a v další vteřině se make-up rozlil po celých mých šatech.