KAPITOLA STO PÁTÁ – ÚZKOST

CLARA

Rozběhla jsem se k babičce a podepřela ji, srdce mi prudce bušilo, když jsem viděla, jak se bolestí drží za hruď.

„Jsi v pořádku? Marto! Estelle!“ v panice jsem volala jména pečovatelek.

„Jen si dělám legraci!“ babička se usmála a posadila se, zatímco já se s úlevou zhroutila na židli a držela si bušící srdce.

„Jak tohle můžeš udělat? Skoro jsi mě zabila!“ vykřikla