KAPITOLA STO DEVATENÁCTÁ – RODINNÁ PORADA

DOMINIC

„Hluboce se omlouvám za to, co vám moje matka řekla,“ omluvil jsem se se skloněnou hlavou. Byli jsme oba v domě Claryiny babičky a seděli jsme na pohovce naproti ní.

„To je v pořádku. Ty jsi neudělal nic špatného.“

„Já vím, ale musím převzít zodpovědnost za činy své matky. Je velmi neomalená a naprosto překročila hranice, ale už jsem ji usměrnil.“