KAPITOLA STO PADESÁT DVĚ – NOVÉ JÁ

O ROK POZDĚJI

Pomalu jsem otevřela oči, i když jsem měla rozmazané vidění. Konečně se mi podařilo zvednout těžká víčka a můj zrak těkal po okolí. Vypadá to tu jako v nemocnici, ale co tu sakra dělám? Viděla jsem kapačku napojenou na mou ruku a posadila se, přičemž jsem se zběsile rozhlížela kolem sebe.

Ucítila jsem ostrou bolest v hlavě a chytila se za ni, zatímc