Následujícího dne seděl Arthur v čele jídelního stolu, oděný v naškrobené bílé košili. Jeho výraz byl nečitelný, zatímco nepřítomně míchal kávu a myslel na svou dceru Genevieve a na to, jak v jejím případě selhal.

Madeline, sedící vedle něj, byla stejně tichá, oči měla sklopené k ovocnému salátu, ve kterém se jen nimrala. I ona myslela na svou dceru Isabellu a na to, jak se jí nepodařilo ji správn