Isabella se odtáhla od Genevieve a na koutcích rtů jí pohrával křečovitý úsměv. „Moc ti děkuju, Gen. Děkuju, že jsi mě vyslechla a odpustila mi,“ řekla Isabella, i když si nebyla úplně jistá, jestli jí Genevieve tu historku spolkla.

Genevieve se usmála: „Jsem jen ráda, že to můžeme nechat za sebou.“

„Já taky. Teď si můžu objednat pití,“ řekla Isabella, dala znamení barmanovi a mírně se naklonila p