Seraphina prošla skleněnými dveřmi kanceláře, její podpatky rytmicky klapaly o dlažbu a její dech byl rychlý a plytký. Jasná světla velkoměsta se jí rozmazávala v periferním vidění, jak spěchala pryč, ztracená v dusivém víru svých myšlenek. Tíha jejího tajemství na ni doléhala a přes hluk městských ulic slyšela v mysli ozývat se jen jednu věc.

Těhotná.

To slovo jí připadalo jako smyčka kolem krku,