Sophie se zhroutila na ošoupanou pohovku v Isabelině obývacím pokoji, ramena jí těžkla tíhou dalšího dne plného odmítnutí. Tvář měla bledou a oči nepřítomné, jako by část sebe samé nechala někde v ulicích města. Sotva zaregistrovala starostlivý pohled strýce Eliase, který postával poblíž.

„Sophie,“ oslovil ji tiše a v hlase mu zněla úzkost, „dovol mi, abych ti pomohl. Udělala jsi vše, co bylo v tv