Isabel tiše vešla dovnitř a v náručí držela malý, křehký uzlíček s takovou něhou, že se Seraphině zatajil dech. Na kratičký okamžik Seraphinu napadlo, jestli ještě stále nesní. Ale když se na nemocničním lůžku poposunula, k uším jí dolehl zvuk tichého, klidného dechu jejího děťátka, což ji ukotvilo v hlubokém pocitu vděčnosti.

„Podívej se, kdo je konečně připravený se s tebou seznámit,“ řekla Isab