„Prosím, Isabel, potřebuju, abys mě u paní Lockwoodové kryla,“ prosila Sophie a ruce měla před sebou sepjaté tak pevně, až jí zbělely klouby. V očích měla čiré zoufalství a z jejího obvykle bezchybného drdolu se uvolnil pramen tmavých vlasů. „Je to jen jedna schůzka a mohlo by to pro mě opravdu všechno změnit. Přísahám, že nebudu pryč dlouho. Jen... kdyby se ptala, kde jsem, řekni něco – cokoli!“