Bar byl spoře osvětlený a tichý šelest jazzu z reproduktorů Alaricovu náladu nijak nezlepšoval. Prsty se mu mírně třásly, jak seděl shrbený u baru a upíjel čistou whiskey. Jantarová tekutina se v jeho sklenici hypnoticky převalovala, zatímco on hleděl do jejích hlubin. Jeho myšlenky byly temnější než stíny v rozích místnosti. V čelisti mu cukl sval, když se přes něj jako neúprosné vlny převalily v