Ranní slunce, které pronikalo okny Genevievy kanceláře, bylo ostré, ale led v jejích žilách nijak nezahřálo. Přecházela po místnosti jako zvíře v kleci a její podpatky vyťukávaly o vyleštěnou mramorovou podlahu ostrý, staccatový rytmus. Velké hodiny na stěně šíleně tikaly, jako by se jí vysmívaly.

„Kde jsi byl, Alaricu?“ zamumlala si pod vousy snad po sté. Paže měla pevně zkřížené na prsou, čelist