Sophiin telefon vibroval na žulové lince, jeho ostré bzučení tříštilo nedělní odpolední klid jako kámen hozený do skla. Z jejího heřmánkového čaje líně stoupala pára a tvořila neviditelné vzorce, které jako by se vysmívaly chaosu v jejím žaludku. Na displeji blikalo Eliasovo jméno a její srdce předvedlo známé zaškobrtnutí – to, které bylo vyhrazeno pro rodinné hovory, jež nikdy nepřinášely dobré z