Vivienne Crawfordová seděla na samém kraji sametového křesílka v tlumeně osvětleném klubu a prsty rytmicky bubnovala o svou sklenici. Dunění basů jí znělo v uších jako vytrvalý tlukot, ale její myšlenky ho přehlušily. Čekala už dost dlouho a její trpělivost docházela. Vaughn jí slíbil někoho cenného, někoho, kdo by mohl naklonit misky vah v její prospěch.

Už posté pohlédla ke vchodu, rty stisknuté