V kanceláři bylo k zalknutí. Tinsley stála u svého stolu a telefon si k uchu tiskla tak silně, až ji to bolelo. Volnou rukou se držela okraje stolu, aby udržela rovnováhu, zatímco Alarikův hlas se linul z reproduktoru – hladký, naléhavý a neúprosný.

„Nemůžeme prostě předstírat, že se nic nestalo, Tinsley,“ říkal Alaric tónem tichým a přesvědčivým. „Cítila jsi to. Nemůžeš mi tvrdit, že pro tebe ten