Ostré staccato Genevieviných podpatků se ozývalo jako výstřely v tichu tlumeně osvětlené chodby. Vzduch byl hustý, tísnivý, jako by se samy stíny spikly, aby udržely její tajemství skrytá. Klouby jí zbělely, jak svírala kabelku, a čelist měla zaťatou tak pevně, až ji bolela. Když dorazila ke Kaelově kanceláři, nezaváhala. Těžké dubové dveře zaprotestovaly zasténáním, když je rozrazila a odhalila K