Městská světla blikala za oknem Genevieviny kanceláře jako umírající hvězdy a vrhala dlouhé stíny, které tančily na nablýskaných skleněných stěnách její rohové pracovny. Ve čtyřicátém patře se svět tam dole zdál vzdálený, bezvýznamný – a přesto se nikdy necítila víc v pasti. Její pěstěné nehty vyťukávaly na mahagonovém stole úzkostný rytmus, každý úder ozvěnou prudkého tlukotu jejího srdce. Tíha A