Zapadající slunce vykreslovalo na obloze divoké tahy oranžové a růžové, které na okrajích přecházely do purpurové jako rozpité vodové barvy. Seraphina tu krásu sotva vnímala, jak přecházela sem a tam po koberci v obývacím pokoji a každý její krok odpovídal zběsilému rytmu jejího srdce. Ruce se jí mírně třásly, když už posté kontrolovala telefon – žádné zprávy, žádné hovory, nic.

Maisie byla pryč.