Siennin pohled:

„Harper, ahoj,“ řeknu, telefon u ucha a rukama si masíruji studená chodidla. Jsem zpátky ve svém pokoji v Evanově sídle a všechny ty pocity jsou zpět. Nechal to tu přesně tak, jak jsem to opustila. Ale musel sem někoho posílat každý týden uklízet. Voní to tu svěže a přitom netknutě. Tenhle pokoj mi chyběl, ale ne ta dívka, kterou jsem v něm byla.

„Ahoj! Jsi venku?“ Zní zadýchaně, n