„Tohle jsem neplánovala. Nevěděla jsem, že to udělá.“ Harpeřin hlas se zlomí. A ta zlomenost v jejím obvykle veselém hlase mě vytrhne z letargie. Je to skutečné. Harper je někde v téhle tmě se mnou.

„Harper? Jsi to ty? Harper?“ řeknu opatrně. Možná si se mnou můj mozek zahrává. Proč by tu byla? Není snad s Kaelenem? Co se děje? Kde je Kaelen? Kde to jsem? Co se se mnou stane?“

„Ano.“ Zní unaveně a