„Ne,“ řeknu potichu. I když jsem přesně věděla, o čem mluví. Vivienne se o mě taky moc nestarala. I když v mém životě byla přítomná, pravděpodobně by mi prospělo víc, kdyby nebyla. Ale to Kaelenovi říct nemůžu. Jeho to nezajímá. Vidí jen sám sebe.

Ušklíbne se na mě: „Samozřejmě.“

Pak odkopne židli a vstane. Zaplaví mě děs a přikrčím se, pryč od jeho tyčící se postavy. Jsem mu vydaná napospas a nec