Eleanor se sveze na podlahu jedoucího auta. Chvíli na ni zmateně zírám, než si uvědomím, že přede mnou klečí se sepjatýma rukama. Po její vrásčité tváři stékají slzy.

„Vstaň, Eleanor,“ zavrčím a odvrátím zrak. Pořád si připadám jako v horečnatém snu. Nemůžu pochopit fakt, že někdo skutečně vzal mou Siennu a drží ji jako rukojmí kvůli tomu nejhoršímu případu nedorozumění všech dob.

Eleanor se ke mn