Evan upije vína. Nemůžu si pomoct a napodobím ho. Až na to, že já svou sklenici do dna vyprázdním. Cítím tupé bušení srdce, jak se červené víno usazuje v mém nitru. Zničehonic se vynoří číšník, aby nám dolil sklenice. Evan si mě přes stůl zvědavě prohlíží, pak vrhne pohled na číšníka, jako by mu chtěl říct, ať už mi nenalévá, ale vidí, že už je pozdě. Změří si ho očima a odvrátí zrak. Nemůžu se do