„Ehm, ano. Byli jsme... jsme... spolužáci. Jsme spolužáci. Je to náš předseda třídy.“ Trhnu sebou nad svým naprosto hloupým přeřeknutím. Všichni v místnosti to zaregistrují. Podívám se na Evana, ten si zachovává kamennou a nekompromisní tvář. Cítím se jako taková idiotka. Proč proboha o Kaelenovi mluvím v minulém čase, když si policisté dali záležet na tom, aby o něm mluvili vždycky v čase přítomn