„Uvědomuješ si, že jsem sem vlastně nepřišla proto, abych tě o něco žádala. Jakkoli sis myslela, že bys mohla něčím přispět k tak důležité věci, ujišťuji tě, že by to bylo v podstatě k ničemu,“ pronese Beatrice po vteřině intenzivního zírání, při kterém se ošívám, ale tvář si držím zmrazenou do toho svého nevinného upřímného úsměvu. Nakonec ten úsměv opustím a nadechnu se.

„Aha.“ To je jediné, na