„Podívej se na to,“ zašeptá mi Evan do ucha přes sluchátka. Jeho hlas je jako uklidňující balzám, doplněný úchvatným pohledem na oranžovou kouli vrhající jasné, živé barvy na město pod námi, díky čemuž vše vypadá velkolepě a neskutečně. Je to jako scéna z filmu. Tolik nadpozemské krásy.

„Ano,“ zašeptám v odpověď. Protože to je to jediné, na co se dokážu dívat. Je to ohromující. Bere to dech. Evan