„Co tady děláš, Felixi?“ zeptám se, když se na mě a Evana nepřestává usmívat, aniž by cokoli řekl. Děsím se toho, že si k nám bude chtít přisednout. Netuším, kde se tu vzal. Ani jsem ho neviděla přicházet. Tvář mám ztuhlou v tom falešném úsměvu a uvnitř panikařím.

Myslím, že jsem s Felixem za ty dva roky, co jsme spolužáci, neprohodila ani slovo. V sociální hierarchii třídy jsme od sebe celé světy