Panebože.

Panebože.

Panebože.

Děje se to. Nebo už se to stalo. Zatím to nepoznám. Hlad je pryč. Chuť k jídlu je pryč. V ústech mi vyschlo, jak tam stojím, zmrazená a nerozhodná. Tohle jsem chtěla, ne? Aby se to stalo, abych to měla za sebou. To mučení čekáním, očekáváním, strachem, hrozbami a vším, čím jsem si musela projít. Konečně to může skončit. Svět teď zná mou pravdu a pravděpodobně žízní po