„Vyhýbáš se mi,“ řekl Declan a jeho hlas byl jako hluboké dunění, ze kterého mi po zádech přeběhl mráz.

Ztuhla jsem uprostřed kroku na chodbě a křečovitě sevřela telefon. Ani jsem ho neslyšela přijít. Pomalu jsem se otočila a setkala se s jeho očima – šedýma, bouřlivýma a pronikavýma.

„Nevyhýbám,“ zalhala jsem, i když to, jak můj pohled sklouzl k podlaze, mě pravděpodobně prozradilo.

Declan si zal