„Jsi nervózní?“ Audrey se ležérně opřela o můj stůl a její dokonale upravené nehty začaly poklepávat o dřevo.

„Nervózní?“ opakovala jsem a hlas mi přeskočil o tón výš než obvykle. Vynutila jsem si smích a mávnutím ruky ji odbyla. „Kvůli večeři? Ovšemže ne. Proč bych měla být?“

Audrey se ušklíbla a založila si paže na prsou. „Protože od té doby, co ti přišla ta zpráva od Declana, kontroluješ čas