„Budeš mě dál líbat, nebo se konečně k něčemu vyjádříš?“ zeptala jsem se sotva slyšitelně.

Declanovi rty lehce zacukaly v náznaku úsměvu, ale jeho pohled nepolevil. V tom, jak se na mě teď díval, bylo něco jiného – něco, co jsem nedokázala úplně rozšifrovat. Poprvé se zdálo, že se hradby kolem něj drolí, i když jen na okamžik. Nebyla jsem si jistá, jestli si to jen nepředstavuju, ale v jeho očích