Následující ráno mě probudil zvuk telefonu, který na nočním stolku neustále bzučel. S mhouřením očí proti slunečnímu světlu, které pronikalo závěsy, jsem po něm sáhla a uviděla na displeji svítit Declanovo jméno.

„Proč mi voláš takhle brzy?“ zasténala jsem, ještě napůl v mrákotách.

„Je osm ráno, Sieno. To není brzy,“ ozval se Declanův hlas, který na tuhle hodinu zněl až příliš energicky. „Máme p