„Ty to nechápeš, že ne?“

Můj hlas se rozlehl zasedací místností a prořízl to tíživé ticho. Nechtěla jsem, aby zněl tak ostře, tak zoufale, ale ta slova si žila vlastním životem. Declan ani nemrkl. Jen tam seděl, v tom svém otravně klidném postoji, s výrazem jako vždy nečitelným.

Neodpověděl mi. Nikdy neodpovídal, když na tom záleželo. Jako by kolem sebe měl zeď, kterou nedokázala prorazit ani mo