„Chtěl jsi mluvit, tak mluv,“ řekla jsem a se založenýma rukama jsem zírala na Declana přes kavárenský stolek. Hlas jsem měla klidný, ale cítila jsem, jak se ve mně sbírá bouře, spodní proud hněvu a bolesti, který jsem až doteď plně nezpracovala. Ta samá stará kavárna, ten samý vyleštěný dřevěný stůl, u kterého jsme za ta léta vypili nespočet šálků kávy. Důvěrnost toho prostředí jen prohlubovala p