Kapitola 17

POHLED CASPIANA

Pěnil jsem vzteky, když pan Thorne jen tak odešel z tělocvičny. I po tom, co jsem mu řekl, mě pořád chtěl trestat? V žaludku mi to vřelo jako v kotli s gulášem.

Nohama jsem nepřestával podupávat a každou vteřinou jsem se hlouběji kousal do rtu. Zabouchl za sebou dveře a můj pohled padl na Elaru, která mi v tu chvíli připadala neskutečně otravná. Věděla, že na ni zírám,