Kapitola 18

Dlouho jsem na Caspiana zírala, protože byl to jediné, co jsem ve tmě viděla jasně. Po spánku mu stekla krůpěj potu a já jsem se vyškrábala na nohy, abych se dostala k oknu. Okno bylo vysoko na zdi, takže jsem si k němu musela přistavit vysokou stoličku.

Moje jediná naděje byla, že nespadnu. Protože jak stolička, tak já jsme se kymácely, když jsem se natahovala, abych okno otevřela.

„T