Kapitola 65

ELAŘIN POHLED

Nadšeně jsem vypískla a padla naznak na postel se širokým úsměvem.

Alaric mě má rád. Ta slova jsem si v duchu opakovala stále dokola a začala se tiše uchechtávat, což přešlo v chichotání a nakonec jsem se smála jako šílená.

A nezůstalo jen u smíchu. Skončilo to slzami.

Někdo mě má konečně rád – někdo, kdo za to stojí. Někdo, kdo si nechce jen zahrávat s mými city nebo něc